Když se na svůj život koukám zpětně, tak depresema jsem trpěl už na základní škole. Škoda že tehdy nebyla rozvinutá dětská psychiatrie a že rodiče by jistě nepřipustily, že mají doma „blázna“.
Léčit jsem se začal až v roce 2000, kdy jsem se poprvé zhroutil. Definitivní zhroucení nastalo v roce 2007 a pár měsíců nato přišel invalidní důchod a pětiletá rekonvalenscene.
Nyní se potácím mezi mánii a depresí už jenom vzácně a větší čas roku jsem v relativním klidu, který posiluju pobytem v léčebně.
Vite o někom kdo by měl číst tento příběh? Sdílejte váš příběh