Můj boj s Crohnem

---

Začalo to v roce 2015 (to mi bylo 20) prudkými průjmy, později se přidala i krev a po půl roce po kolonoskopii přišla diagnóza Crohnovy nemoci. Pan doktor mi k nemoci skoro nic neřekl, předepsal Pentasu, po které mi také nebylo nejlíp, a tak jsem zvolil cestu alternativní medicíny. 

 

Jedl jsem různé bylinky, čistil se, jezdil za léčiteli a začalo mi být lépe. Mezitím mi ještě zjistili celiakii a poté, co jsem začal držet bezlepkovou dietu, mi také bylo dobře. Po 9 měsících jsem ale zažil menší stres před zkouškami a žádná alternativa již nepomohla. Rozjel se mi ke Crohnovi vřed dvanáctníku a měl jsem problémy i s konečníkem, takže příjem potravy, trávení i vyprazdňování se staly velkým problémem. Samé křeče v břiše, později i v noci, zvracení, nechuť k jídlu, ostrá pulzující bolest konečníku... Nakonec jsem nevydržel zůstat vzhůru ani 12 hodin vkuse a při 185 cm jsem měl 60 kg. 

 

Nakonec mě přijali ve Fakultní nemocnici Lochotín v Plzni (to zařídila maminka a často jsme tam i s taťkou jezdili) a po vstupních vyšetřeních zahájili léčbu. S celým postupem léčby mě seznámili a byli mi oporou kdykoli se vyskytl problém. Dostal jsem léky na vřed, kortikoidy na Crohna a bylo mi líp. Pak jsem dostal výživovou sondu do žaludku a dva a půl měsíce měl pouze umělou výživu a Nutridrinky, aby se mi zahojil trávicí trakt a přibral jsem. Týden jsem si poležel na interně, učili mě zacházet s pumpou umělé výživy a sledovali můj zdravotní stav a pak mě pustili domů. Se sondou jsem dokázal jezdit i do školy (bydlím v Sokolově a studoval jsem v Pardubicích), s čímž mi také rodina moc pomáhala. Také ve škole ke mně byli všichni vyučující i kamarádi schovívaví (Dopravní Fakulta Jana Pernera Pardubice) a moc mi pomáhali, takže i přes pobyt v nemocnici, doma a potom prezenční studium s výživovou sondou jsem semestr úspěšně zvládl.

 

Nyní (po osmi měsících) mi je stále skvěle, přibral jsem a dávám si pozor na stravu (bezlepek, žádný alkohol, ostrá jídla, česnek, cibule, málo smaženého apod.), sportuji, vyhýbám se stresu a snažím se žít vyrovnaně. Pravidelně jezdím na kontroly do Plzně, kde se o mě nadstandardně starají. 

 

 

Můj vděk patří hlavně mé rodině, která mě vždy podporovala, všude se mnou jezdila, na peníze nehleděla a také mě dostala do FN Lochotín, přestože já osobně už naději ztrácel. Dále děkuji mé úžasné paní doktorce z gastra, která mě přijala a vyléčila a stále se o mě úžasně stará, a také doktorům a doktorkám z výživového a z interny. A samozřejmě děkuji Bohu, který mi dal novou šanci kvalitně žít.